V roce 1982 jsem začal pravidelně řešit šach. úlohy – trojtažky, které každý týden předkládal čtenářům deníku Lidová demokracie v úlohové části šach. rubriky mistr Břetislav Soukup-Bardon, partiovou část řídil mistr František Pithart. Byly to často hodně obtížné úlohy, které předkládal ve svém „světovém výběru“, a nad nimiž jsem strávil mnoho dní než jsem je úspěšně vyřešil. Někdy jsem však v úloze přehlédl skrytou obranu a moje řešení bylo chybné.
V průběhu roku 1984 jsem mistra Soukupa-Bardona po předchozí domluvě navštívil v záležitosti nějakého šach. problému. Bydlel v Praze 3 v Sudoměřské č. 13, což od mého tehdejšího bydliště v Lucemburské č. 22 nebylo daleko. Vstoupil jsem do domu (tenkrát se domy nezamykaly) a vyjel výtahem do 4. patra. Po zazvonění mi otevřel muž vysoké postavy, který na první pohled postavou zaplnil celý dveřní prostor. Tento chvilkový optický klam měly na svědomí dvě velké skříně, které zaplňovaly vstupní chodbu bytu asi ze 2/3. Abych mohl vejít dále do bytu, musel jsem osu svého těla otočit o 90° a bočně postupovat. Ocitl jsem se v jediné místnosti – garsoniéře (byt byl ústředně vytápěn a jeho součástí ještě byla koupelna s WC).
Garsoniéra byla přeplněna starožitným nábytkem a předměty, takže jsem usedl na jedinou volnou židli. Mistr mi nabídl kávu, já však s díky odmítl. Kávu připravoval v džezvě. Džezva je měděná, uvnitř pocínovaná nádobka, která se ode dna nahoru zužuje a slouží k přípravě kávy. Potrpěl si na dobrou a kvalitní kávu, žádný „turek“ po česku, kdy se mletá kávová zrnka zalijí vařící vodou. Cigarety si vyráběl doma za pomoci malého strojku (je to tzv. balička cigaret), ve kterém byl cigaretový papír, na něj rozprostřel tabák, a pohybem páčky strojku se srolovala cigareta.
Jednou se mnou řešil možnost nákupu ledničky, pro kterou však v bytě nebylo místo. Navrhl jsem (bylo to ode mne netaktní) ledničku umístit namísto brnění v lidské velikosti, které stálo v rohu místnosti. S tím však nesouhlasil a výsledkem bylo, že si ledničku nikdy nepořídil.
Dodnes mám také před očima ten ohromný nános kytu na okenní liště okna, které bylo na západní straně, do vnitrobloku, a kterým se chránil před zatékáním.
Těch návštěv u mistra bylo více, často se rozhovořil o některých úsecích svého života. Jméno Bardon si ke jménu Soukup připojil po své ženě, která se tak jmenovala za svobodna. Byl však s ní dávno rozveden, snad koncem 50. nebo začátkem 60. let minulého století. Dal mi dokonce číst soudní rozsudek jejich rozvodu. Vracel se ve vzpomínkách ke svému životu, byla to taková jeho „retrográdní analýza“, abych užil pojem známý z kompozičního šachu. Jindy si mi posteskl, že jej Jiříček (syn) už dlouho nenavštívil, dcera za ním vůbec nechodila. Stárnoucího muže, který žil osaměle, by přítomnost nejbližších – jeho dětí – nejvíce potěšila.
Položil jsem mu také jednou otázku, kterého našeho úloháře považuje za vůbec největší zjev ve skladebním šachu. Mistrova odpověď: "Byla to tvorba Josefa Moravce, která na mne udělala hluboký dojem."
Soukup-Bardon složil přes 230 skladeb, z toho 150 studií. Ve studiích se zabýval koncovkou K + 2J proti K + pěšec. Je autorem několika odborných článků a napsal také knihu o šachu, ve které vedle praktického přibližuje i šach skladební. Po 30 let vedl šach. rubriku v Lidové demokracii až do své smrti.
Poslední rozloučení s mistrem B. Soukupem-Bardonem se konalo v krematoriu v Praze-Strašnicích. Přítomna mu za nás byla jen má matka, já byl v té době na dovolené v Sovětském svazu.
Pamatuji mistra Břetislava Soukupa-Bardona jako laskavého a dobrého člověka, který rád poradil a pomohl. Uchovávám ve svém srdci světlou památku na tohoto muže.
Tomáš Zach, Podbrdské noviny č. 23 / 13.12.2012
reprodukováno (se souhlasem autora) 20.1.2013